Bartholiniho žláza - zánět

Příznaky Bartholiniho cysty a zánětu

Bartholiniho cysta může dlouhou dobu probíhat zcela bez příznaků, zejména pokud je malá a neinfikovaná. Řada žen o její existenci vůbec neví, dokud se nezačne zvětšovat nebo nezanítí. Jakmile však dojde k infekci, příznaky bývají výrazné a obtěžující.

Typickým projevem je lokální bolest v oblasti poševního vchodu, která se zhoršuje při chůzi, sezení nebo pohlavním styku. Bolest může být natolik intenzivní, že omezuje běžné denní fungování. Často si žena všimne i jednostranného otoku velkého stydkého pysku.

Při rozvinutém zánětu se může objevit zarudnutí, zvýšená teplota kůže v postiženém místě a pocit tlaku. Pokud vznikne absces, bývá přítomna pulzující bolest a někdy i spontánní výtok hnisu.

Celkové příznaky, jako je horečka, zimnice nebo únava, signalizují pokročilejší infekci a jsou důvodem k okamžitému vyšetření lékařem. U některých žen dochází i k asymetrii vulvy, kdy jedna strana viditelně „poklesne“.

Mezi nejčastější příznaky infikované Bartholiniho cysty patří:

• výrazná bolest při chůzi a sezení,
• otok a zarudnutí stydkých pysků,
• horečka a celková schvácenost,
• hnisavý nebo zakalený výtok z cysty,
• bolest při pohlavním styku.

Příčiny vzniku Bartholiniho cysty

Bartholiniho žlázy produkují sekret, který zvlhčuje poševní vchod. Pokud dojde k ucpání jejich vývodu, sekret se začne hromadit a vzniká cysta. Přesný důvod ucpání není vždy jasný, často však souvisí s infekcí nebo mechanickým podrážděním.

Mezi nejčastější původce infekce patří běžné bakterie, například Escherichia coli, které se přirozeně vyskytují v oblasti konečníku. Infekce se může do oblasti dostat nesprávnou hygienou nebo přenosem bakterií.

Ve vzácnějších případech může být zánět způsoben pohlavně přenosnými infekcemi, jako je kapavka nebo chlamydiová infekce. Právě proto lékaři při výtoku často provádějí mikrobiologické vyšetření.

Riziko vzniku cysty je vyšší u žen ve věku 20–30 let. S přibývajícím věkem se četnost výskytu snižuje, nicméně zánět se může objevit kdykoli v reprodukčním období.

Mezi rizikové faktory patří:

• nedostatečná nebo naopak přehnaná intimní hygiena,
• opakované vaginální infekce,
• nechráněný pohlavní styk,
• mechanické podráždění sliznice,
• oslabená imunita.

Diagnóza Bartholiniho cysty

Stanovení diagnózy obvykle provádí gynekolog při běžném vyšetření. Lékař posoudí velikost, bolestivost a vzhled útvaru a zhodnotí, zda se jedná o neinfikovanou cystu nebo zánětlivý absces.

Pokud je přítomen výtok, odebere se vzorek k mikrobiologickému vyšetření. To umožní identifikovat konkrétní bakterii a zvolit cílenou antibiotickou léčbu.

U žen starších 40 let se doporučuje zvýšená opatrnost. V těchto případech může lékař indikovat biopsii, aby se vyloučilo vzácné, ale možné onkologické onemocnění vulvy.

Diagnostika je většinou rychlá a nevyžaduje složité zobrazovací metody. Důležité je však nepodceňovat příznaky a vyhledat odbornou pomoc včas.

Správná diagnóza je klíčová pro volbu vhodného způsobu léčby a prevenci opakování potíží.

Léčba Bartholiniho cysty a zánětu

Způsob léčby závisí na velikosti cysty, přítomnosti infekce a věku pacientky. Menší, nebolestivé cysty často nevyžadují žádný zásah a pouze se sledují.

U mírných obtíží může výrazně pomoci sedací koupel ve vlažné vodě, která podporuje spontánní vyprázdnění cysty a zmírňuje bolest. Doporučuje se několikrát denně po dobu několika dní.

Při bakteriální infekci lékař předepisuje antibiotika, případně lokální léčbu. Pokud se vytvoří absces, bývá nutná chirurgická drenáž, která okamžitě uleví od bolesti.

V případě opakovaných zánětů se využívá metoda marsupializace, kdy se vytvoří trvalý odtokový otvor. U velmi častých recidiv může být řešením i úplné odstranění žlázy.

Možnosti léčby zahrnují:

• sedací koupele a klidový režim,
• antibiotickou léčbu,
• chirurgickou drenáž s katétrem,
• marsupializaci,
• odstranění Bartholiniho žlázy.

Prevence zánětu Bartholiniho žlázy

Vzniku Bartholiniho cysty nelze vždy zabránit, existují však opatření, která mohou riziko snížit. Základem je šetrná intimní hygiena bez agresivních mycích prostředků.

Důležité je vyhýbat se nadměrnému používání parfémovaných přípravků a dbát na správné utírání po použití toalety. Bezpečnější sexuální chování snižuje riziko přenosu infekcí.

Ženy se sklonem k opakovaným vaginálním infekcím by měly dbát na posilování imunity a včasné řešení jakýchkoli gynekologických obtíží.

V rámci prevence se někdy zmiňuje i vyplach pochvy s tea tree, ten by však měl být používán velmi opatrně a pouze po konzultaci s lékařem.

Prevence zahrnuje:

• správnou intimní hygienu,
• ochranu při pohlavním styku,
• včasnou léčbu infekcí,
• posilování imunity,
• pravidelné gynekologické kontroly.